Nejseš Mácha, vole!

Jakým stylem se píší diplomky? Musí to být složitá souvětí plná cizích slov? Nebo je vhodný strohý styl? Nebo něco opravdu čtivého?

TLDR: Technice sluší jednoduchost a přesnost. Méně je více. Žádné složité věty, neobvyklá slova a komplikovaná souvětí.

Proč práci píšete? Abyste informovali o tom, co, proč a jak jste dělali. Čtenář musí pochopit, jak funguje váš program nebo výrobek. Nesmí se rozptylovat přemýšlením nad složitým souvětím.

Studujete technickou školu, a tak jsem si skoro jistá, že vás na střední bavila matematika, fyzika, programování nebo elektronika. Ale češtinou si zase tak jistá nejsem. Navíc, přiznejme si, je vysoce pravděpodobné, že jste toho dosud moc nenapsali. Možná je právě diplomka váš první opravdu rozsáhlý text.

Odborný text v knihách a skriptech je někdy složitý, plný hutných větných vazeb, dlouhých souvětí, trpného rodu a cizích slov. Já vím. Jenže to, “že se to tak píše” neznamená, že je to tak správně. Není to “vědecký styl”, ale jen “pseudovědecký”. Psát složitě o složitém je totiž snadné. Psát jednoduše o složitém je umění.

Jeden můj student měl v úvodu práce opravdu květnatá souvětí, ovšem rozený spisovatel nebyl. Celé to působilo jako vyprávění v knize Bylo nás pět. Spolužák mu k této části poznamenal: “Piš normálně, nejseš Mácha, vole!” A měl pravdu. Máchové nejste. A i kdybyste byli, Máj není diplomka, jasný?

Raději se inspirujte u jiných mistrů. Pište jako Hemingway: jednoduché věty, krátká souvětí a přesná sdělení.

Píšete o tom, co jste dokázali, a tak se nebojte napsat přímo: navrhla jsem, naprogramoval jsem, upravila jsem, dokázal jsem. Žádné “autor dokázal” nebo “bylo konfigurováno autorem” či “byla dokázána platnost”. Chceme přece číst o tom, co jste udělali právě vy. Nezajímá nás, co dělal ten Japonec “ono se”.

Snažte se psát jednoznačně - tomu pomohou jednoduchá souvětí. Dejte si pozor na příliš mnoho rozvíjejících větných členů. Použijte jen ty nezbytné.

Odborné termity jsou rizoto, to víme všichni. U každého nečeského slova přemýšlejte, zda neexistuje česká verze termínu. Vezměte do ruky anglicko-český slovník. Nebo slovník cizích slov. Ve vaší firmě se možná říká “aploudnout” místo “nahrát” nebo “pekič” místo “balík”, ale co my ostatní? Dokáže práci porozumět i někdo jiný, než váš kamarád či kolega? Proč mířit na malé publikum, když můžete oslovit velké?

Výhodou českých slov je i snadné skloňování a lehká tvorba vět. A navíc zjistíte, zda termínu přesně rozumíte. Často totiž termín nedokážeme přeložit, protože nevíme, co opravdu znamená.

Vynechte vše, co zavání citem - tedy slova citově zabarvená. Na to fakt bacha! Užití citově zabarvených slov sráží obecnou technickou zprávu směrem k bulváru. S těmihle slovy je totiž potíž, ve čtenářích vyvolávají emoce. Jenže v každém čtenáři trochu jiné a tak se může stát, že textu špatně porozumí. Instalace není úmorná, je jen náročná nebo sestávající z mnoha kroků. Postup není banální, je jednoduchý.

Píšete technickou zprávu, žádný leták. Mluvíte ke vzdělanému publiku, které vás chce číst. O pozornost čtenáře nemusíte bojovat. Vynechte tedy rozhovor se čtenářem. Zapomeňte na “a v příští kapitole si ukážeme, jak je to báječně jedoduché”. Když kopírujete texty z marketingových popisů technologie, škrtněte všechny výskyty slov “revoluční”, “převratný”, “dokonalý”, “jedinečný”.

Buďte konkrétní. Kdykoliv místo přesných hodnot napíšete “moc”, “málo”, “hodně”, “extrémně nízká” nebo podobné obecné tvrzení, udělejte za trest deset dřepů. Potom se vraťe k práci a přemýšlejte, zda “extrémně nízká spotřeba” vaší elektroniky je 1 mW a srovnejte to správně s jiným zařízením. Nechte na čtenáři, aby se rozhodl, zda je spotřeba extrémní.

Jakmile napíšete “většinou”, “často” nebo “obvykle”, udělejte těch dřepů rovnou patnáct a pak si přiznejte, že jste se právě z oblasti ověřených změřených dat dostali někam do oblasti spekulací a dojmů. Pálíte do diplomky neověřená tvrzení a nebo si prostě rovnou vymýšlíte. Co je většinou? Jednou ze sta? Jednou z tisíce? A kdo to měřil? Kde jsou data? Jak to doložíte? Kdo to změřil? Aha, dvakrát jste to někde viděli a pak o tom četli na Internetu. Vážně chcete tohle říci komisi? Je to obhajitelné? No, většinou tedy není!

Nesnažte se být vtipní. Diplomka nemá být vtipná. Čteme ji proto, abychom věděli, co jste dělali. Bavit se budeme později, třeba společně, až ji obhájíte.