Thu, May 13, 2021
Read in 3 minutes
Při každém vašem pokusu umístit do diplomky banální vyjádření typu “uživatelé dnes většinou chtějí”, “jen málokdy je možné” nebo “XXX se používá opravdu minimálně” zemře většina koťátek na planetě a my si vysvětlíme, proč.
TLDR: Množství čekohokoliv vyjadřujeme přesným číslem, jehož původ jsme schopni doložit.
Představte si situaci, kdy vám zubař při aplikaci anestetika řekne: “Většina lidí tuhle injekci přežije.” A vám nezbude, než se modlit, aby to znamenalo, že přežilo 99,99 % z těch tisíců dobrovolníků zapojených v testování. Ale mohlo by to být i pouhých 50,0000009 % - a za takových podmínek byste asi s anestezií nesouhlasili.
A proto lékař nic takového neříká. Naopak, není-li něco stoprocentně jisté, mluví s vámi přesně a otevřeně. Protože nese odpovědnost za to, že vás nezabije, ale vyléčí. A proto chce, abyste mohli dobře zvážit rizika.
Přesně stejnou odpovědnost za čísla a vyjádření množství nesete i vy jako autoři odborného textu. Při psaní technického textu neexistuje žádné málo, moc, většina, menšina nebo, nedej Bože, větší polovina. Všechna tahle slova musí být nahrazena přesným číslem: méně než 5 %, spotřeba v rozsahu 10 mW +- 0,5 mW nebo 23 % uživatelů.
Obecná určení množství nechme politikům. My technici máme čísla a nebojíme se je použít. Nebo bojíme?
Zjistili jste, že je těžké nahradit slovo často přesným číselným vyjádřením četnosti jevu? Jasně, protože to číslo neznáte! Protože jste ho nezměřili. Jen jste jen tak chvíli přemýšleli a jen vám připadalo, že se něco děje často. Takže vlastně jen tak plácáte, sorry.
Se ctí se to dá řešit jen dvěma způsoby: První je přesné číslo získat a nahradit tu zatracenou většinu přesným číslem. Kde ho vzít? Buď provedete přesné měření nebo seženete seriozní práci obsahující důvěryhodné měření. A druhý způsob? Když si nejsem jistá, jsem raději zticha. Větu s většinou prostě vynechám. Nechci přece lhát! Když nevím, tak nevím a nedělám paní Chytrou. Přesně tenhle přístup vytváří hranici mezi bulvárem a spolehlivým textem. A proto za každým vědeckým textem vlaje tak dlouhý seznam citovaných článků, knih nebo textů jiných autorů.
Stále ještě se vám nechce vyškrtat všechny většiny, protože: “Sice nemám číslo, ale jsem si fakt na základě své zkušenosti jistý, že to tak většinou je!” Takže ještě jednou: Jistota se opírá o čísla. Když přesné číslo neznáte, jak si, sakra, můžete být jisti? To si jenom myslíte nebo v to doufáte.
Jakmile vymýtíte tyhlety většiny a menší poloviny, přichází další zádrhel. U každého z přesných čísel musíme vědět, odkud se vzalo. Jak víme, že je spotřeba zařízení 10 mW? Když jsme spotřebu změřili, jistě dokážeme přihodit i protokol a data nebo citovat nějakou svou starší práci. Nebo jsme číslo převzali z dokumentace k součástce - a potom se vyplatí přihodit onu dokumentaci k seznamu citované literatury.
Proč? Kdyby někdo zpochybnil naše výsledky, můžeme ukázat prstem na autory dokumentace: “Já ne, to voni! Voni to blbě změřili. Já to jen přezvala! K nim si běžte stěžovat, já jsem v práci jasně uvedla, že spoléhám na jejich údaje.”
Nejdéle vám tahle nepřesná vyjádření zřejmě zůstanou v úvodu práce. “V dnešní době lidé automobil používají opravdu často,” rozvášní se diplomant v úvodní větě práce o návrhu motorové jednotky. Ano, nějak se začít musí. Ale ne takhle, věřte mi. Tohle rovnou škrtněte a zkuste to jinak.
Většina studentů nakonec lepší řešení najde. Tipuji, že to je výrazně větší polovina.
Sbohem, koťátka!